Ahoj Tome, nemůžeme začít jinak než u tvých prvních florbalových krůčků. Jak vzpomínáš na svoje začátky v Hipposu a s florbalem obecně? Vybavíš si první spoluhráče, trenéry nebo zápasy?
Ahoj, moje první kroky vedly na žďárskou halu Bouchalky, kde jsem v létě v roce 2016 poprvé stoupnul na palubovku. Můj první trénink byl v rámci soustředění, které probíhalo v legendárním Skleném. Pamatuji si ho velmi dobře, protože jsem byl celkem nervózní a bál jsem se, jestli mě kluci mezi sebe přijmou. Ten trénink vedla Marťa Ušáková, která mě uvedla do party a ukázala základy florbalu. Kluci mě nakonec mezi sebe přijali . Vzpomínám si, že jsem začínal v kategorii mladších žáků, kde v té se mnou hráli Martin Svatoň, Adam Březina, Ondřej Novák a spousta dalších kluků. V sezóně nás trénovalo duo Pavel Novák a Martin Neuer, kterým bych chtěl zpětně poděkovat, že mi dali dobré základy nejen ve florbale, ale i v životě. Ze začátku mé kariéry se mi velice dařilo - dostal jsem se do krajských výběrů a následně i na kemp do Finska.
V žákovských a dorosteneckých kategoriích jsi byl součástí jedné z nejúspěšnějších mládežnických generací Žďáru – postup na MČR starších žáků, play-off o 1. ligu dorostenců a mnoho dalších úspěchů. Který rok, a případně jaký moment, ti utkvěl v paměti nejvíce?
Nejraději vzpomínám na celou cestu na MČR, kdy jsme ovládli jednoznačně turnaj v Pelhřimově, následně porazili Milevsko a postoupili na MČR. Na MČR jsme hráli proti top týmům, ale bohužel výsledkově nám to moc nevyšlo. Na druhou stranu jsme tam zažili různé zážitky s Víťou Roseckým, na které do smrti nezapomenu.
Úspěšné týmy tvoří i dobrá parta, která se společně baví, nezkazí žádnou srandu, vyráží na turnaje i mimo ligu. Jak jste trávili čas vy? Na které zážitky už asi nikdy nezapomeneš?
Mimo tréninky se čas našel i na občasný Bowling, fotbálek a nesmím zapomenout na vánoční bruslení. V létě jsme vždy zavítali na červnový turnaj v Brně, kde jsme si hlavně užívali společně strávený čas zpříjemněný nějakým tím Fast foodem. Zážitků z takovýchto turnajů je spousta, ale vždy si vzpomenu na přespávání v brněnských školách, kde jsme vymýšleli blbosti a malé žertíky na naše trenéry, kteří s námi měli ohromnou trpělivost.
Po covidu jsi v dorostencích odešel na hostování do Hattricku Brno. Jak se celý proces udál a jak jsi zvládal začátky v novém týmu, prostředí a městě?
V té době působil v Hattricku můj brácha Lukáš, který mě vždy inspiroval svoji florbalovou cestou. V létě jsem zahlédl na internetu možnost vyzkoušet si právě trénink v brněnském týmu. Spolu se mnou jeli na zkušební trénink i další spoluhráči, ale nakonec do Brna jsem šel sám. V Hattricku mě kluci uvítali skvěle, i proto jsem se cítil v novém týmu jako doma. Bohužel tuto sezónu hned po měsíci přerušil covid, který přetrval až do konce sezóny. Proto jsem až moji první sezónu v juniorech více poznal klub, spoluhráče, ale i Brno. V Hattricku se mi od začátku líbilo a věděl jsem, že je to místo, kde se po stránce hráče i člověka posunu daleko.
Přes juniory ses vypracoval až do A-týmu, který hrál 1. ligu. V čem byl největší rozdíl oproti mládežnickému florbalu?
Mládežnický a chlapský florbal jsou dva odlišné sporty. Přechod z juniorů do chlapů beru jako nejtěžší přesun mezi kategoriemi, protože v juniorském florbale jsem mohl dělat více chyb a více se rozvíjet v individuálních dovednostech. V chlapech je florbal již více o taktice, tvrdosti a určité hráčské vyspělosti.
Ve stejné sezóně jsi zároveň vypomohl Hipposu k postupu do play-off v Divizi. Jaké bylo vrátit se zpátky do Žďáru, byť jen na pár zápasů?
Když jsem se před sezónou dozvěděl, že je tu možnost si zahrát za žďárské áčko, tak jsem věděl, že je to něco, co si chci odškrtnout ze svého florbalového deníčku. Za Hippos se mi hrálo skvěle. Sedla mi lajna společně s Pavlem Rousem a Tomášem Hrubým, kde jsme ve většině zápasech tvořili spoustu gólů a florbal mě opravdu bavil. Pokaždé když se právě o tomhle střídavém startu s někým bavím, vzpomenu si na předvánoční zápas proti Třebíči, který jsme neskutečně otočili a vyhráli 13:10. Škoda, že naše cesta v play-off byla tak krátká. Ten tým měl na víc.
Loňská sezóna byla pro Hattrick nezapomenutelná – 2. místo v základní části a postup do Superligy přes play-off. Co všechno ti tato sezóna dala a byla pro tebe zatím nejpovedenější?
V loňské sezóně si všechno prostě sedlo. Ať už se bavíme o realizačním týmu, kabině ale i o nastavení chodu celého klubu. Tato sezóna mi dala mraky zkušeností. Ze stránky hráče jsem se posunul velkým krokem směrem dopředu. Bohužel v této sezóně mě zlobilo zdraví, proto jsem celkem dost zápasů vynechal, což se pak ukázalo v mém herním vytížení v play-off. I když jsem moc nehrál, tým jsem podporoval jak to jen šlo a jsem rád, že tahle šílená jízda měla šťastný konec.
Letos přišla pro tebe velká událost – premiéra v Superlize, k čemuž moc gratulujeme, a k tomu ještě střídavý start v Hornets Brno. Jak vidíš v současnosti svou situaci?
V současnosti trénuji s oběma týmy na plné obrátky. Před sezónou jsem nevěděl, jestli mi zranění z minulé sezóny umožní hrát na 100%, proto jsem se s trenéry domluvil, že bych se chtěl v Hornetech vyhrát. Sice jsem na začátku sezóny zapsal 3 starty v Superlize, ale v poslední době jsem spíše herně aktivní v Hornetech, kde dostávám obrovskou porci herního času, který mi pomáhá se stát hráčem, jakým chci být.
Jaké jsou nyní tvoje florbalové ambice? Kam by ses chtěl posunout a jak zvládáš kombinovat florbalový a osobní život?
Tak určitě bych chtěl být stabilním členem v A-týmu Hattricku, pomoci Hornetům v boji o play-off Národní ligy a hlavně se florbalem bavit. V mimo florbalovém životě studuji poměrně časově náročný studijní program fyzioterapie, který pokrývá velkou část mých dní, ale určitě se to dá zkombinovat s velkou porcí tréninků, které nám trenéři ukládají. V budoucnu bych právě chtěl florbal propojit s mým budoucím povoláním fyzioterapeuta, a tímto pomáhat mladým florbalistům se zraněními, která občas mohou nastat.
Mockrát Tome děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů a štěstí na hřišti i mimo něj. A poslední otázka - jakou radu, případně co bys vzkázal svému mladšímu já, když jsi ve Žďáře začínal?
Důležité je se tím bavit a zkoušet, dokud to nedopadne.
