Historie

Na prestižní turnaj byl Hippos vybrán na základě dosažených výsledků ve třetí lize a byl pojat jako kvalitní příprava na druholigové boje. Cílem byl postup ze skupiny, kde ale čekala náročná konfrontace se zahraničním florbalem.

V prvním utkání bez ohledu na venkovní zatmění slunce Hippos porazil tým Helsingin Hämöyas 3:0 po brankách Stožka, Dočekala a J. Vampoly. Po finském testu přišel na řadu švýcarský klub Chaos Weinfelden, který si odnesl porážku také 3:0.

V podvečer Hippos porazil lichtenštejnský UHC Schaan vysoko 8:2, kdy tento tým moc florbalové kvality nepředvedl, ale byl jediným, kdo dokázal překonat žďárskou obranu v základní skupině.

Poslední utkání ve skupině totiž Hippos vyhrál tradičním výsledkem 3:0, kdy mu soupeřem byla záloha prvoligového FBC Ostrava.

Po postupu z prvního místa přišlo na řadu play-off, kde Hippos narazil na neznámou Mladou Boleslav, která rozhodně nebyla favoritem a už prvních pět minut naznačilo rozložení sil a šance na postup. V té době Hippos vedl 2:0, ale pak i přes trvalý tlak Hippos dokázala Boleslav vyrovnat a tři minuty před koncem rozhodnout o svém nečekaném postupu mezi šestnáctku nejlepších.

Druhá liga již byla celostátní a systém soutěže zaručoval více utkání před domácím publikem. Cílem pro sezónu byla dobrá hra a střed tabulky bez sestupových starostí.

Hned na úvod čekal Hippos těžký protivník, z první ligy sestoupivší North Stars Ostrava. Vyrovnané utkání Hippos zvládl a zvítězil 4:1, a vstoupil tak úspěšně do druhé ligy. Ve třetím kole přišlo přerušení série utkání bez porážky, která se zastavila na čísle třiadvaceti zápasů v řadě. O přerušení série se postaral Liberec, který avizoval snahu o návrat mezi florbalovou elitu již před sezónou. Liberec zvítězil na domácí půdě po velkém boji 8:6. Po pátém kole byl Hippos s pěti body na pátém místě a následnými čtyřmi výhrami v řadě se dostal na druhou postupovou příčku a zařadil se tak mezi kandidáty na postup.

Poté však doma prohrál po špatném výkonu s SSK Future 3:5 a další prohra s Karvinou o dvě kola později znamenala propad na třetí nepostupovou příčku. Na druhé místo zajišťující postup chyběl však pouze jeden bod. Na prvním místě byl v té době suverénní Liberec a druhé místo bylo v držení týmu Future. Při vyrovnanosti týmů byla otázka postupu ještě otevřená.

V 18. kole přišel zkrat při prohře s předposledním Royalem Havířov 3:5 a tým Future Praha odskočil na rozdíl tří bodů. Do konce soutěže zbývalo odehrát čtyři kola a museli jsme již spoléhat na pomoc ostatních týmů, pokud bychom chtěli uvažovat o postupu. Tato pomoc skutečně přišla, když Liberec porazil Future ve 20. kole 3:1. Naše remízové zaváhání se Starou Boleslaví stanovilo před závěrečným dvoukolem odstup za Future na dva body. Bylo tak zaděláno na velké drama, protože nás čekal přímý souboj s Future o postup v předposledním kole.

Matematika byla jasná – porazit Future o více než dvě branky, abychom se při rovnosti bodů dostali před soupeře díky lepšímu skóre ze vzájemných duelů. Soupeř byl však favoritem utkání a v náš neprospěch hovořila i absence brankáře Vranka, který nám byl v každém utkání oporou. Málokdo z nás věřil, že se nám podaří vyhrát o tři branky. Překvapivá byla hra soupeře, který se nám zdál hodně zakřiknutý a spíše se soustředil na perfektní defenzivu než na ohrožování naší branky. Jistě by utkání vypadalo jinak, kdyby soupeř již od začátku nehrál s taktikou neprohrát o více než dvě branky. Probral se až na konci první třetiny, kdy dohnal jednobrankovou ztrátu ze třetí minuty, kterou zajistil J. Vampola. Druhá třetina byla plná taktizování s cílem neudělat chybu, tempo hry upadlo a třetina tak skončila bez gólů. V šatně před poslední třetinou jsme si ujasnili náš cíl a shodli se na tom, že není proč vyčkávat a že se vydáme ze všech sil, abychom splnili svůj cíl. Zkraje třetiny skóroval Halamka, ale soupeř opět srovnal. Na to jsme odpověděli dvěma brankami v podání Imramovského a Plachého. Sedm minut před koncem přišla přesilovka pro nás, což znamenalo nebezpečí pro naši branku, protože po celou sezónu byly přesilovky naší černou můrou. Nejenže jsme jich mnoho nevyužili, ale zároveň jsme mnohokrát inkasovali. Tato však znamenala zlom celého utkání. Po kombinaci celé pětice vystřelil z vrcholu našeho uspořádání hrající trenér Rosťa Svoboda a jeho tečovaná pumelice skončila až v síti. Svoji druhou branku v soutěži si schoval na ten nejvhodnější okamžik. Způsobený šok nedokázali hráči Future rozdýchat a jejich křečovitý tlak podporovaný zaplněnou halou jsme přestáli bez úhony a dokázali tak vyhrát o potřebné tři góly.

Čekalo nás však ještě poslední kolo proti záloze mistrovského Tatranu Střešovice, a proto se nekonala žádná divoká oslava. Klubová výpomoc zapracovala, a tak se v nedělním utkání proti nám objevili na hřišti prvoligoví hráči v čele s Radimem Cepkem. Nás přijel podpořit i Tomáš Vránek, jenž se uvolnil ze služební cesty, ale po dohodě jsme nastoupili v brance se sobotním hrdinou Patrikem Neumanem. Utkání jsme začali soustředěně se snahou vycházet z perfektní obrany. První třetina tak skončila nerozhodně 1:1. Ve druhé třetině jsme získali náskok, kdy střelecky zářil především Jiří Plachý, autor hattricku. Výsledkem bylo vedení 5:1 po dvou třetinách. V poslední třetině jsme podlehli postupové euforii a dovolili soupeři postupně snížit až na rozdíl jediné branky. V infarktovém závěru měl tým Střešovic výrazný tlak, ale podržel nás famózním výkonem brankář Neuman, který místy přiváděl soupeře k šílenství.

Po vydřeném a náročném vítězství 5:4, kdy jsme v některých okamžicích doslova zašlapávali míček do podlahy či mantinelu, vypukly mohutné oslavy. Již na hřišti se objevila láhev šampaňského, sprchy připomínaly spíše prostor pro plavení koní a na následnou vítěznou cestu Žďárem budou jistě ještě dlouho vzpomínat naši přátelé, rodiče či policisté.

Sezónu jsme zakončili díky dokonalému závěru na druhém místě s 32 body za 15 vítězství, 2 remízy a 5 proher a skóre 115:84. Postup byl týmovým výsledkem, ale velkou měrou k němu přispěl Tomáš Vránek, který nás dokázal vždy podpořit perfektním výkonem v brance, dále střelci týmu R. Halamka či A. Stoček a hecíři R. Svoboda a J. Vampola.

Sestava:
Vránek T., Neumann P. – Halamka D., Vampola J., Imramovský T., Svoboda R., Hora L., Donát V. – Halamka R., Tlustoš P., Stoček A., Gregor M., Tlustoš M., Plachý J., Doležal T., Koukal P., Brož M., Vampola P., Křepinský D.

Soutěž ještě ani nezačala a už jsme měli velké starosti. Mnoho hráčů si před sezónou vybralo jiný sport a navíc došlo k havárii střechy v hale, což nás nejen přinutilo hrát domácí utkání v Pelhřimově, Jihlavě či dokonce v Ostravě, ale zároveň jsme přišli o tréninky na odpovídajícím hřišti.

Historicky první utkání v nejvyšší sezóně jsme odehráli v Pelhřimově proti týmu Bulldogs Brno. Ukázalo nám, jak se hraje nejvyšší soutěž, a po první třetině jsme prohrávali 2:0. Po snížení Stočka jsme na začátku třetí třetiny měli dvougólové manko. Zvýšenou bojovností se nám podařilo dostat se do tlaku a vyrovnat, o což se postaral kapitán Imramovský dvěma góly. Byl to náš první prvoligový bod.

Další dvě kola nám přinesla debakly, které měly stejný scénář: vyhranou první třetinu, fyzický útlum, rychlé inkasované góly a poslední třetina bez šance na zvrat. I nadále docházelo k odlivu hráčů z kádru kvůli jejich nezájmu z finančních, časových či osobních důvodů. U těchto hráčů opadlo nadšení, a další porážky je demotivovaly. Důsledkem bylo doslova slepování sestavy z nováčků a po 7. kole jsme byli předposlední s jediným bodem.

V osmém kole jsme porazili poslední Třeboň 5:3 a dostali se ze sestupových míst. V desátém kole jsme se opět ocitli na sestupové pozici po prohře s Ústím a situace s hráči byla natolik kritická, že i náš gólman a opora Tomáš Vránek vzal do ruky hokejku a postavil se do útoku, zavzpomínal tak na své začátky s florbalem. Do branky se už nikdy natrvalo nevrátil, což je vzhledem k jeho talentu a předpokladům velká škoda. Následovaly porážky s Libercem a Brnem, a poté nadějná remíza s Havířovem 5:5.

V dalším průběhu jsme střídavě prohrávali a bodově se trápili. Nebyli jsme schopni zahrát dobře proti slabším soupeřům, zatímco proti silným týmům i výborné výkony nestačily k vítězství. Výsledkem bylo poslední místo v tabulce s 4 body – 1 výhrou, 2 remízami a 19 porážkami při skóre 60:144.

Jasný sestup byl důsledkem úzkého kádru, kdy opory z předchozích sezón dali přednost jinému sportu, přestali hrát florbal z finančních nebo časových důvodů, či ztratili zájem o hru v obtížných chvílích, kdy se nedařilo. Místo řady výher přišly série porážek. Velký vliv měla také havárie v hale, která nám neumožnila kvalitní přípravu a nácvik herních kombinací či situací a zároveň nás ochudila o domácí podporu při zápasech. S lepším tréninkem jsme jistě mohli hrát v soutěži důstojnější roli. Výsledková krize se přenesla i do vztahů mezi hráči a na konci sezóny hrozil dokonce úplný zánik klubu.

Na poslední chvíli jsme se rozhodli přihlásit do druhé ligy, i když atmosféra v týmu nebyla ideální pro boj o návrat mezi elitu. Takový cíl jsme si ani před sezónou nedávali; spíše jsme chtěli, aby náš klub nezmizel z florbalové mapy, a připadalo nám neférové vše házet za hlavu při prvním neúspěchu. Zároveň jsme si dobře uvědomili, že bez práce s mládeží nenajdeme nové tváře a posily do našeho týmu. Od této sezóny začal fungovat náš tým starších žáků.

Sezónu jsme zahájili proti Jihlavě, která měla postupové ambice. Utkání rozhodl fakt, že šlo o naše první utkání sezóny, zatímco Jihlava již absolvovala herní přípravu a pohárové zápasy. Neproměnili jsme vytvořené šance a Jihlava trestala naše chyby. Výsledek 3:9 však neodpovídal skutečnému poměru sil na hřišti. Do druhé ligy jsme tedy vstoupili porážkou.

V dalších dvou domácích zápasech se opakoval podobný scénář: vedli jsme, soupeř snížil kontaktním gólem, začali jsme se strachovat o výsledek a nakonec jsme ztratili dobře rozehranou partii.

Utkání s North Stars Ostrava jsme ještě dotáhli na remízu, ale s Havířovem jsme ztratili vedení 4:2 až na konečných 4:5. Soupeř vždy dokázal v závěru potrestat naše chyby. Další bod jsme získali nad Lysou ve čtvrtém kole, a poté se opět opakoval stejný scénář. Dobře rozehraná utkání s Orkou, Ostrovem a Mentosem jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce, brzy jsme se začali strachovat o výsledek, bránili jsme a hráli velmi křečovitě, čehož soupeř využil k otočení výsledku. Psychika hráčů byla narušena a místo klidného dohrání utkání jsme přenechali iniciativu soupeři, který nás potrestal za pasivitu či individuální chyby. Výsledkem bylo poslední místo v tabulce po sedmém kole.

Stejný scénář se opakoval i v domácích utkáních s Brodem a Nymburkem, kdy jsme vedli již 3:0, respektive 2:0. S Brodem jsme ještě dokázali dotáhnout zápas k výhře 4:3, ale Nymburk otočil zápas dvěma góly v poslední minutě a další smolná porážka 2:3 byla na světě. Sobotní psychická vzpruha v podobě vítězství, kterou jsme okusili téměř po roce, dostala v neděli krutou ránu.

V tuto dobu nás již netrénoval kvůli pracovním povinnostem R. Svoboda a kormidla se ujal P. Tlustoš, který přinesl nové pojetí hry a snažil se vtisknout týmu určitý herní styl. Následovala série čtyř porážek, ale utkání díky novému pojetí byla vyrovnaná a dramatická až do samotného konce. Psychika týmu se zvedla a nový systém začal přinášet ovoce. Potvrdily to remíza s Havířovem, těsná prohra s Litolicí (souboj o záchranářské body) a remíza s Orkou. Útlum přišel v domácích zápasech s Ostrovem a Mentosem, které jsme prohráli vlastními chybami, jež soupeř vždy dokázal potrestat.

Herní vzestup potvrdila nakonec série tří remíz, kdy jsme dokázali uloupit bod i postupujícím Bohemians, kteří body rozdávali jen výjimečně. Nepodařenou sezónu jsme zakončili prohrou s AGC a dokončili soutěž s 9 body – 1 výhra, 7 remíz a 14 porážek. Po katastrofálním začátku soutěže se tým přeci jen psychicky zvedl a začal produkovat florbal, na který měl bezesporu předpoklady. Většina proher byla velmi těsná a byla způsobena naší nezkušeností – zbytečně jsme se obávali o výsledek a místo aktivní hry jsme se soustředili na bránění náskoku, který jsme vybudovali. V rozhodujících momentech jsme soupeři často nabídli šance na otočení výsledku, které většinou bez váhání využil. Nově vybudovaný tým měl však před sebou perspektivu hrát v budoucnu dobrý florbal.

Již v průběhu předchozí sezóny připomínal tým potápějící se loď, a tak docházelo k dalším odchodům hráčů. Po sestupu z druhé ligy avizovalo několik dalších hráčů svůj záměr ukončit působení v týmu a přestoupit jinam. Neodolaly lákavé nabídky ostatních klubů, které hrály vyšší soutěže, a před námi se objevila velká otázka ohledně budoucnosti.

Zůstalo jádro týmu, které se nám podařilo doplnit o mladé a nezkušené hráče. Vzhledem k cíli zapracovat tyto hráče do týmu a s ohledem na finanční situaci jsme se rozhodli přihlásit až do 4. ligy a vynechat tak třetí nejvyšší soutěž. Hlavním smyslem tohoto kroku byla snaha oživit v nás zájem o florbal a začít opět vyrovnané boje o vítězství po dvou nepodařených sezónách. Cíle jsme si nekladli téměř žádné, snad jen dobře si zahrát a nemít žádné sestupové starosti.

První turnaj ve Svitavách však pro nás nedopadl příliš dobře. Jeden bod za remízu s MZLU, zachráněný těsně před koncem, nevěstil nic dobrého. Start do soutěže se nám nepovedl, a proto přišla na řadu zvýšená tréninková zátěž, která měla zavést staronový systém hry. To se nakonec osvědčilo, protože jsme nastoupili do vítězné série 10 neprohraných utkání, během kterých jsme obdrželi pouze 17 branek. Střelecky začal zářit M. Stix, který se stal postrachem gólmanů. V důsledku toho jsme skončili na druhém místě v tabulce za suverénními Svitavami.

Jak ale vždy končí každá vítězná série, tak i ta naše skončila – bohužel v ten nejnevhodnější okamžik. Hrál se zápas v Blansku proti Znojmu, které tou dobou bylo na třetím místě tabulky se ztrátou dvou bodů na nás. Nejenže jsme tento zápas nedokázali vyhrát, ale dokonce jsme prohráli i druhé utkání se Skurut Hai Brno, což nás stálo druhé místo a Znojmo nám uteklo o dva body. Pak přišla smolná prohra se Svitavami, a po třech výhrách bylo opět na řadě Znojmo, které mělo tříbodový náskok na druhé postupové příčce. Bohužel nám nepomohly ani suverénní Svitavy, které s Znojmem prohrály, a tak i přes naši vydřenou, ale zaslouženou výhru zůstal náskok jeden bod ve prospěch Znojma a do konce soutěže zbývala odehrát dvě kola.

Jelikož Znojmo neklopýtlo, dohrával se poslední odložený turnaj ve Slaném jen z povinnosti, a i tak jsme si připsali dvě výhry. Sezónu jsme tedy zakončili na třetím nepostupovém místě, kdy nám chyběl jediný bod na postup. Na našem kontě bylo 34 bodů za 16 výher, 2 remízy a 4 porážky se skóre 99:51. Sezónu lze hodnotit jako úspěšnou i přes počáteční zklamání – chyběl nám jeden bod a ztratili jsme body zcela zbytečně, například v utkáních s MZLU, Skurut Hai či Bulldogs Brno.

Noví hráči však do týmu dobře zapadli, a sezóna byla hodnocena jako dobrý odrazový můstek do budoucna. Velkou oporou byl po celou sezónu brankář Plocek, jehož statistiky – 21 utkání, 41 obdržených branek, 1,95 gólu na zápas a 5 vychytaných nul – hovoří samy za sebe. V útoku jsme se mohli spolehnout na M. Stixe, který nasázel soupeřům 30 branek a na 8 přihrál, čímž vytvořil údernou dvojici s T. Vránkem, který vstřelil 7 branek a na 23 přihrál.

Tato sezóna patřila k jedné z nejúspěšnějších v historii klubu. A-tým si vedl velmi dobře po celou dobu III. ligy a bezpečně si pohlídal druhé místo v soutěži. Navíc se probojoval až do osmifinále Poháru České florbalové Unie, kde ho zastavil až extraligový Havířov.

Muži „B“ s přehledem vyhráli svou soutěž, a to, co jim loni těsně uniklo – postup – letos bezpečně zvládli.

Starší žáci hráli klidně ve středu Jihomoravské ligy, avšak jejich počet, zájem a hlavně výkony nás přesvědčily o nutnosti založení juniorského týmu, který bude tvořen právě ze zestárnuvších žáků.

HODNOCENÍ SEZONY A-TÝMU:

Uplynulá sezóna skončila a je čas na krátké zhodnocení jejího průběhu. Před začátkem nového ročníku třetí ligy divize III jsme museli řešit několik problémů se složením našeho týmu. Zejména oslabení o několik kvalitních obránců vypadalo jako velký problém a k začínající sezóně jsme hleděli s obavami.

Před ostrým startem nás čekalo druhé kolo poháru ČFbU. Brali jsme ho jako přípravu na sezónu, ale chtěli jsme postoupit do vyřazovacích bojů. Soupeři však slibovali těžké zápasy. V prvním utkání jsme se střetli s Paskovem, který nás měl prověřit i ve třetí lize. Tento "nováček" nám již v poháru naznačil, že se s ním musí počítat. Vyšel nám začátek a vedení 3:0 po první třetině bylo důležité. Konečné skóre 3:3 odpovídá poměru sil na hřišti a je spravedlivé. V dalším utkání jsme si poradili se Vsetínem 9:6, druhý den jsme porazili Komín 2:0 a SK JEMOBU 6:1. Podařilo se nám tak postoupit z prvního místa do dalších bojů.

2.10.2005 jsme se vydali do Pohořelic na první dvě kola třetí ligy. V prvním utkání jsme porazili Znojmo 9:0, kdy jsme soupeře nepustili do vážné šance a sami proměnili snadno naše vypracované šance. V druhém utkání nás čekal nováček z Bohumína a tedy velká neznámá. Pro Bohumín bylo jistě těžké si přivyknout třetí lize a bylo vidět, že hrací čas 3x20 minut je pro ně velký nezvyk. Utkání jsme zvládli bez větších problémů a porazili soupeře 13:1. Excelovala zejména řada Melichar-Imramovský-Stoček, která vznikla až v Pohořelicích.

Týden na to jsme absolvovali dlouhý výlet do Horní Suché, kde nás čekal domácí tým v boji o šestnácti-finále poháru. V utkání jsme nepodali dobrý výkon, ale podařilo se nám vstřelit několik rozdílových gólů a náskok jsme si hlídali. Nadšeně bojující domácí se snažili, ale my jsme drama nepřipustili. Výsledek byl nakonec 8:4 a stovka diváků viděla jistě dramatické utkání. Podařilo se nám tak postoupit mezi 16 nejlepších celků v ČR.

Náročný začátek sezóny nám připravil hned další týden domácí turnaj a na něm jsme se střetli se Slávií Havířov. Po dvou třetinách jsme vedli 3:1, jenže třetí třetina byla jako špatný sen. Vlastní nezodpovědností jsme darovali soupeři šanci na zvrat a ten ji dokonale využil. Gól na 3:4 v náš neprospěch půl minuty před koncem byl jasným signálem, že takto se o ligové body nebojuje. Výsledek pro nás byl velkým zklamáním, proto jsme ho chtěli odčinit v zápase s Torpedem Havířov. Havířov se spokojil se ziskem bodů v dopoledním utkání a přistoupil k zápasu velmi lehkovážně. My jsme chtěli odčinit výpadek se Slávií a proto jsme se na soupeře doslova vrhli. Výsledkem bylo nevídané představení, které skončilo 16:2 pro nás. Na konci října jsme si opět poradili s Bohumínem 8:2 a v dalším zápase narazili na 1.MVIL Hrabová. Tento tým se snažil narušovat naši rozehrávku což se mu dařilo velmi dobře a ujal se také lehce vedení. Přestřelka v první třetině skončila 4:3, kdy jsme již 4:1 prohrávali. Ve druhé dvacetiminutovce se nám v přesilovce podařilo vyrovnat a ve třetí třetině jsme dali gól pouze my a radovali se tak z vydřeného vítězství 5:4.

6.11.2005 nastal významný den pro náš klub, protože jsme hostili v osmifinále poháru ČFbU extraligové TORPEDO HAVÍŘOV. Hrálo se v neděli od 18:00 a perfektní propagace přilákala do hlediště bezmála 250 diváků. Utkání bylo skvělý zážitek pro všechny zúčastněné a myslím i pro diváky. Havířov potvrdil kvalitu a ve čtvrté minutě otevřel skóre zápasu. My jsme odpověděli zásluhou Stočka. Nepouštěli jsme se do nějaké otevřené hry a snažili se pečlivě bránit a vyrážet do brejků. Tato taktika byla zvolena velmi dobře a utkání tak bylo otevřené až do samého závěru. Havířov ve druhé třetině vstřelil jeden gól a hned na začátku třetí třetiny zvýšil na 3:1. Vzápětí však snížil Dvořák T. a drama pokračovalo. V naší snaze o vyrovnání nám pomáhalo skvělé publikum, které nás hnalo dopředu po celé utkání a patří mu velké díky za to, jakou kulisu nám sportovcům připravilo. Havířov nám však dal další dvě branky, kdy jsme zareagovali jen jednou a poslední náš gól v přesilovce půl minuty před koncem přišel již příliš pozdě. Utkání jsme odehráli takticky velmi dobře, škoda jen neproměnění některé ze šancí, které jsme si vytvořili. O naší aktivitě svědčí i počet střel na branku 35:26 v náš prospěch.

V 7. kole jsme narazili na Paskov. Vyrovnané utkání skončilo spravedlivou dělbou bodů, i když byl Paskov od poloviny utkání aktivnější a my se jen bránili. V druhém utkání dne jsme přehráli Otrokovice 5:2, kdy se nám podařil vstup do utkání a po malém zdramatizování v polovině poslední části jsme utkání dotáhli do vítězného konce. Na začátku prosince jsme cestovali do Ostravy a k utkání s Pepinem jsme přijeli na poslední chvíli. Než jsme se rozkoukali, bylo to 0:2. Pak jsme začali hrát svoji hru a utkání otočili na konečných 8:5. V následujícím utkání jsme po dvou vyrovnaných třetinách odskočili Buldokům a konečných 6:4. Před vánoci nás čekala dvě utkání v Bystřici nad Pernštejnem. V prvním jsme si bez problémů poradili s Hattrick Brno, kdy úřadovala zejména trojice Melichar-Imramovský-Stoček. Výsledek 10:3 jasně vypovídá o poměru sil na hřišti. Druhé utkání s Pepinem bylo mnohem náročnější. Pepino se vyhecovalo k výbornému výkonu a hrála se naprosto vyrovnaná partie. Na konci první třetiny jsme zvýšili na 3:2 v přesilovce a ukázalo se, že je to gól vítězný. Další dvě třetiny byly vyrovnané se šancemi na obou stranách, ale gól padnul až ve třetí třetině. Dal ho náš kapitán Melichar a stanovil tak konečné skóre na 4:2. V závěru už Pepinu došly síly a tak se nějaké zdramatizování ani nekonalo. 

Liga pak měla dlouho pauzu a pokračovala až 21.1.2006 ve Znojmě. Našim soupeřem v 13 kole byl Komín.První třetina nám nevyšla a prohráli jsme ji 1:0. Ve druhé části jsme to otočili na 3:1 a ve třetí jsme udržovali náš náskok a utkání tak skončilo 7:3, byl to zasloužený výsledek, který odpovídal předvedené hře. V druhém utkání nás ve Znojmě čekal Paskov. Pokud jsme chtěli zůstat na první příčce tabulky, museli jsme vyhrát případně remizovat. Utkání začalo zostra a hned bylo nařízené trestné střílení v náš prospěch. Bohužel ho Stoček neproměnil. V 17 minutě neproměnil trestné střílení ani Paskov, v následné výhodě se však již nemýlil. Nám se však podařilo snížit do konce třetiny Krejčou a utkání tak bylo po první přestávce nerozhodné. Ve druhé třetině se strhla přestřelka a přišel i rozhodující okamžik utkání. V 16. minutě za stavu 2:3 jsme dostali po zranění našeho obránce možnost přesilové hry 5x3. Protože jsme byli ze zranění našeho kamaráda trochu otřeseni, nepodařilo se nám skórovat a co víc, utekl nám soupeř a v oslabení dal na 4:2. To byl klíčový okamžik tohoto zápasu a i přes naši snahu se nám utkání zvrátit nepodařilo. Takže celkově prohra 3:5.

Na domácím turnaji jsme rozstříleli Torpedo 13:2 a ve vyrovnaném utkání prohráli s Blanskem 9:8. Poté přišly dvě upracované výhry, 6:5 se Znojmem a 8:4 s Hrabovou. V obou utkáních jsme dostali zbytečné góly a na vítězství se nadřeli více než bylo třeba. Korunu jsme tomu nasadili v 21 kole ve Zlíně, kde nás o záchranu bojující Otrokovice doslova rozstříleli 10:4, když nám naprosto nevyšla třetí třetina. Dalším soupeřem byli Buldoci, kteří přivezli soubor ochotníků ze všech týmů, které buldoci mají. Bez problémů jsme je přehráli 18:2. V Bystřici se v dalším kole konala přestřelka s Hatrickem 7:7 a další drama 9:7 s Komínem. V obou utkáních jsme byli hodně produktivní v zakončení, ale naše obrana nepracovala tak jak by měla.

Poslední dvě kola soutěže se odehrála na domácí půdě. Protože jsme měli druhé místo jisté, v podstatě o nic nešlo, ale chtěli jsme se odměnit fanouškům za celoroční podporu dobrým výkonem. Soupeři nám byli Slávia Havířov a Blansko, kterým jsme měli díky domácím porážkám co vracet. První utkání s již téměř sestupující Slávií bylo ze strany soupeře zbytečně nervózní, my jsme je odehráli bez problémů a zaváhání a vyhráli 16:2. V druhém utkání nás čekal zdatnější soupeř z Blanska, který byl na třetím místě tabulky. Utkání jsme odehráli zodpovědně, podařilo se nám hrát dobře v obraně a střílet branky po krásných akcích. Utkání nakonec skončilo 8:1 a my se tak dobře rozloučili se sezónou.

Celkově jsme skončili na druhém místě s 38 body se ztrátou 3 bodů na postupující Paskov a s náskokem 8 bodů na třetí Blansko. Umístění asi odráží naše výkony během celé sezóny a je naprosto zasloužené. První část sezóny jsme odehráli bez problémů, kdy se dařilo celému týmu jak v obranné, tak i v útočné fázi. Umístění na prvním místě tabulky toho bylo jasným důkazem.V dalším průběhu sezóny se projevil trochu nedostatečný trénink, kdy vázla zejména hra v obraně a dostávali jsme dost laciné a zbytečné branky. Udrželi jsme si ale velkou produktivitu v útoku, která nám zajistila i přes velký počet obdržených gólů bodový zisk. Trochu se pravděpodobně projevil i fakt, že už několik kol před koncem jsme měli záchranu jistou a tedy jsme hráli méně zodpovědně, obránci chtěli podporovat útok přespříliš atd. Zápasy ke konci sezóny už nebyly z naší strany tak povedené jako začátek, i když jsme dokázali bodovat. Jako celek však musíme hodnotit sezónu jako úspěšnou, nejenže jsme dokázali bojovat o postup do vyšší soutěže, ale dotáhli jsme to v poháru až mezi 16 nejlepších oddílů. Na tomto úspěchu má lví podíl kapitán Ondřej Melichar, který má podíl na téměř polovině vstřelených gólů!! V brance podával stabilní výkony Míra Plocek, obrana se po předsezónním oslabení nakonec ustálila a sehrála. Útok jsme měli letos nejlepší ze všech týmů naší ligy, takže tady chválit je asi zbytečné. Trochu jsme si na konci sezóny zkazili renomé co se týče trestů, v přesilovkách nám patří pěkné 4. místo, v oslabení pak páté. Ondra Melichar vyhrál kanadské bodování soutěže s bezpečným náskokem 29 bodů, další dva hráči se dostali do desítky.

Nakonec naše vizitka vypadá takto: 24 utkání 18-2-4 198:90 38 bodů

Pokud sezóna 2005/06 patřila mezi nejúspěšnější, sezóna 2006/07 byla z tohoto pohledu excelentní. Do vyšší soutěže postoupily oba týmy mužů – A i B. Muži se opět probojovali až do osmifinále Poháru České florbalové Unie, tentokrát jim však stopku vystavili brněnští Bulldogs.

Premiéru si v sezóně odbyli junioři. Přestože šlo o jejich první sezónu a základ týmu tvořili hráči čerstvě přicházející ze žákovské kategorie, dokázali si ve své kategorii udělat jméno. Je pravdou, že jim pomohli zkušení matadoři z žáků i z Benfiky, ale jádro, které absolvovalo všechny turnaje, tvořili nováčci.

Žáci opět prokázali, že se práce s mládeží daří. Nebojovali sice o nejvyšší pozice, ale vzhledem k tomu, že naši trenéři stále pracují s novými talenty, je to pochopitelné. Přesto neskončili poslední, takže o svou čest rozhodně nepřišli.

Paradoxně tato velmi vydařená sezóna přinesla spoustu problémů. Neměli jsme dobrou tréninkovou morálku a u mnoha hráčů hrozilo, že kvůli práci nebo studiu budou mít omezené možnosti trénovat a hrát. Navíc hrát druhou nejvyšší soutěž v republice přináší řadu finančních, administrativních a personálních nákladů a úkolů.

Po dlouhých debatách jsme se proto dohodli, že vyšší soutěž pro A-tým nepřihlásíme a zůstaneme ve 2. lize, kterou od další sezóny budeme hrát v českém regionu. B-tým se díky postupu posunul jen o jednu soutěž za své žákovské kolegy. Junioři přešli do jihočeské ligy, což jim přineslo více cestování. Na náboru se objevilo tolik hráčů, že už nebylo možné udržet jedno družstvo, a tak vznikla i Benfika pro žáky.